Diabetes je vyléčitelný

Diabetes – cukrovka

Příčiny – terapie – léčení

z pohledu Germánské nové medicíny

(www.neue-medizin.de)

Dr. Med. Ryke Geerd Hamer

Aby byl následující text do detailu pochopitelný, je bezpodmínečně nutné, seznámit se nejdříve se systémem Germánské nové medicíny.

Podle 5 biologických přírodních zákonů Germánské nové medicíny představuje každé tzv. onemocnění běžné medicíny dvoufázový proces – pokud dojde k vyřešení konfliktu, který nemoc vyvolal.

Tak jsme dříve měli v medicínských učebnicích popsáno na sto „studených nemocí“ a stejně tak kolem sta zřejmých „horkých nemocí“.

„Studené nemoce“ se vyznačovaly tím, že pacienti měli studenou kůži a končetiny, byli v dlouhodobém stresu, ubývali na váze, měli poruchy spánku a problémy s usínáním a jednalo se např. o rakovinu, RS, anginu pectoris, neurodermitis, duševní choroby a pomatenost a také diabetes.

Jiné druhy tzv. „nemocí“, „horké nemoce“, byly takové, do nichž počítáme všechny infekční nemoci, také revmatické alergie, případně vyrážky.

„Mapy mozku“, které jsem poprvé sestavil v srpnu-září 1983, ukazují pro každou část mozku odpovídající orgán a ke každému orgánu odpovídající obsah konfliktu.

„Železné pravidlo rakoviny“ a „zákon o dvoufázovosti všech nemocí v případě vyřešení konfliktu“ byly předpokladem k nalezení 3. biologického přírodního zákona, který vysvětluje ontogeneticky podmíněný systém nádorů a ekvivalentů rakoviny . Není vymezen pouze pro rakovinová onemocnění, nýbrž platí i pro tzv. „rakovinové ekvivalenty“ (podobné rakovině, to znamená: pro všechna ostatní „onemocnění“).

• Pro orgány odpovídající STARÉMU MOZKU (entoderm) neexistují rakovinové ekvivalenty, nýbrž pouze rakovina a – v pozitivním případě – léčivá fáze po vyřešení konfliktu.
• Pro orgány, řízené MEZODERMÁLNÍM VELKÝM MOZKEM (kosti, vazivo, mízní uzliny atd.) neexistují rovněž rakovinové ekvivalenty, nýbrž pouze rakovina ve formě nekrózy, osteolýzy, díry v tkáních, krátce –úbytky buněk, a stejně tak, v pozitivním případě vyřešení konfliktu, léčivá fáze se zpětným doplněním chybějící substance. (rekalcifikace atd.)
• Onemocnění rakovinovými ekvivalenty jsou onemocnění řízená EKTODERMÁLNĚ-KORTIKÁLNĚ, která namísto celulárních či parenchymatózních defektů, případně úbytků buněk, vykazují změny funkčnosti. K tomu patří motorická ochrnutí, obrny, poruchy zraku či sluchu a také diabetes a selhávání glukagonu s jejich odpovídajícími konflikty a tzv. Hamerovým ohniskem v mozku. Navzdory změnám se ale ukazuje, že se tyto buňky mohou ještě po mnoha letech konfliktní fáze po vyřešení konfliktu restituovat z hlediska funkčnosti.

• S tímto vybavením, to znamená se znalostí 5 biologických přírodních zákonů a se znalostí současných typických symptomů průběhu na 3 rovinách psychika – mozek – orgán, můžeme nyní poprvé v medicíně pracovat s příčinami a smysluplně diagnostikovat – také u diabetu.

Podívejme se nejprve na typové rozdělení podle školské medicíny a na symptomy u diabetu, a uvidíme, že rozdělení na typy diabetu I, IIa a IIb je – zhruba řečeno – vlastně zcela svévolné rozdělení:

Typ I do 40 let primární diabetes

Typ II a od 40 let včetně štíhlý (bez otylosti) (sekundární nebo

Typ II b od 40 let včetně obézní (otylost) stařecký diabetes)

Jako symptomy diabetes mellitus se uvádí:

• polydipsie (zvýšená žíznivost)
• polyurie ( zvýšené vyměšování moči)
• únava
• malátnost
• snížení výkonnosti
• pokles váhy
• poruchy zraku
• hypoglykémie s pocitem hladu
• hypoglykémie (snížení cukru)
• studený pot
• tachykardie
• svalové křeče (snížení cukru)
• nevolnost a zvracení

Komplikace:

• hypoglykemický šok (snížení cukru)
• diabetická keto-acidóza (překyselení)
• kóma způsobené přemírou cukru v krvi

Prohlédneme-li si toto nahromadění symptomů, podle nichž školská medicína své tzv. „nemoci“ deklaruje, pak tomuto nesmyslu nemůže žádný rozumný člověk rozumět, protože většina symptomů na rozdíl od diabetu znamená totiž snížení cukru!

Germánská nová medicína má naštěstí jasné odpovědi téměř na všechny otázky:

V mozku existují frontálně v rozdvojení mozkových komor dvě centra cukru:

• levohemisférové glukagonové centrum
• (= centrum pro snížený cukr v krvi)
• pravohemisférové inzulínové centrum
• (= centrum pro zvýšený cukr v krvi)

Příklad:

Pohlavně zralá, pravoruká žena (tedy před přechodem), bez předchozích konfliktů, utrpí při konfliktu, pramenícím ze strachu a odporu (konflikt „strach-odpor“), snížení cukru, které přispěje k tomu, že začne hodně jíst (je vysazena produkce glukagonu v -buněčných ostrůvcích slinivky břišní a v játrech).

Pokud tato paní přejde se stejným konfliktem „strach-odpor“ do let přechodu, potom reaguje na pravé straně mozku místo na dosavadní levé hemisféře. Ze snížení cukru se nyní více či méně rychle stane přebytek cukru (s vysazenou produkcí inzulínu), tedy diabetes typu IIa nebo b, čili „stařecký diabetes“.

Často se stává, že se pacientka motá měsíce či roky mezi případy, kdy jednou má hypoglykémii (nedostatek cukru v krvi) – který ale většinou nepostrádá! – jindy má zvýšený cukr (=diabetes), nebo obě centra reagují současně na konflikt, což se v konečném úhrnu může vyrušit.

Pokud pravoruká mladá žena bere antikoncepční prášky, přeskočí obyčejně konflikt „strach-odpor“ na pravou stranu a vytvoří diabetes.

U levoruké mladé ženy vytvoří konflikt „strach-odpor“ ihned diabetes, ale při užívání antikoncepčních pilulek a po klimaktériu má oproti tomu hypoglykémii (nedostatek cukru v krvi).

Tyto vývody nejsou pouhou teorií, nýbrž dají se precizně dokázat v každém jednotlivém případě.

Existuje ovšem ještě více možností, které, jak uvidíme, jsou stejně tak logické:

Například pravačka může nejprve utrpět hypoglykémii z konfliktu „strach-odpor“, v další fázi ale ještě mužský konflikt ze „vzpírání se něčemu“.

Nyní se pacientka nachází v takzvané schizofrenní cukerné konstelaci, má stále sny o odporu a vzdoru. Pokaždé po zdůraznění konfliktu ať levé hemisféry (hypoglykemického) či pravé hemisféry (diabetického), je hodnota cukru v krevním séru nižší, případně snížená nebo vyšší, případně zvýšená.

Pravoruký muž

může utrpět jako 1. konflikt pouze konflikt „vzpírání se něčemu“, na úrovni orgánů to znamená snížení hladiny inzulínu , tedy diabetes se zvýšenou hodnotou glukózy krevního séra. V mužském klimaktériu nebo na příklad při pseudoterapii blokády testosteronu by se diabetes změnil v hypoglykémii, tzn. zmenšení hodnoty glukagonu. Pak se všichni lékaři mylně domnívají, že diabetes zmizel na základě (antidiabetické) terapie.

Levoruký muž

utrpí přirozeně při stejném (mužském) konfliktu „vzpírání se něčemu“ Hamerovo ohnisko v levé mozkové hemisféře s hypoglykémií. V klimaktériu by tento levoruký muž náhle (podle školské medicíny bez zjevné příčiny) dostal diabetes (stařecký diabetes), ačkoli konflikt zůstává stále v aktivní fázi.

Také zde přirozeně mohou dva jednotlivé konflikty vyvolat schizofrenickou konstelaci cukerného konfliktu).

Nyní se situace ještě trochu komplikuje, zůstává ale nadále logicky pochopitelná:

KORTIKÁLNÍ KONSTELACE:

O souvislostech „cukerných konfliktů“ jsme tedy již krátce pojednali. Nyní může pacientka či pacient mít ale jiný kortikální (v oblasti cortexu = šedá kůra mozková) konflikt v tzv. revírní oblasti vpravo či vlevo.

Od té chvíle reaguje:

• pravoruká žena na (ještě volné) pravé straně mozku
• levoruká žena na (ještě volné) levé straně mozku
• pravoruký muž na levé straně mozku
• levoruký muž na pravé straně mozku

Přirozeně reagují potom také s příslušným systémem řízení cukru.

Příklad: Pravoruký muž utrpí konflikt „revírní nepříjemnosti“ (vřed žaludku nebo vřed žlučovodu), poté reaguje od té chvíle žensky, nastane-li konflikt „strach-odpor“ spojený s hypoglykémií. To nazýváme bulimií (chorobná chuť k jídlu s následným nutkáním ke zvracení).

Takovouto bulimii může levoruký muž utrpět pouze v jiném pořadí a s jiným konfliktem:

• a) konflikt „vzpírání se něčemu“ spojený s hypoglykémií
• b) konflikt „revírní nepříjemnosti“ se vředem žaludku nebo se vředem žlučovodu

Pravoruká žena ji utrpí v tomto pořadí:

• a) konflikt „strach-odpor“ spojený s hypoglykémií
• b) konflikt „revírní nepříjemnosti“ se vředem žaludku nebo vředem žlučovodu

Levoruká žena utrpí bulimii při tomto pořadí:

• a) konflikt „vlastní identity“ s žaludečním vředem nebo vředem žlučovodu
• b) konflikt „strach-odpor“ s hypoglykémií

Tento princip platí pro všechny konflikty a konfliktní konstelace týkající se revírních konfliktů.

Dříve než přistoupíme k tzv. „typu II“ příp. typu s obezitou (typ IIb), musíme si něco zásadního objasnit:

BIOLOGICKÝ SMYSL CUKROVKY A HYPOGLYKÉMIE:

Přirozeně mají všechny „smysluplné biologické zvláštní programy“(SBS=sinnvolle biologische Sonderprogramme) svůj biologický smysl, také diabetes a hypoglykémie. A byť to může nejprve znít zvláštně, tyto zdánlivě protichůdné zvláštní biologické programy mají podobný cíl: opatřit svalům glukózu, přesněji řečeno pro třes svalů při odporu nebo vzpírání se, vzdoru proti někomu či něčemu.

V případě hypoglykémie jedinec rychle zhltne potravu, a ta v krátkém čase způsobí zvýšení glukózy v krevním séru a přísun glukózy pro svalstvo.

V případě diabetu se svalstvu též nabízí zvýšené množství cukru prostřednictvím poklesu hladiny inzulínu.

Adipositas (otylost)

V případě hypoglykémie, při níž jedinec sní velké množství potravy, aby měl dostatečné množství glukózy na odpor, přibírá logicky na váze – přestože konflikt je aktivní (sympatikotonie) - a sice přes svou normální váhu!

Důležitá alternativa přírůstku váhy – odhaduji celkem asi 90 % - je konflikt, při němž dochází k zádrži vody při SBS (biologický zvláštní program) sběrných ledvinových kanálků. O tom nemá školská medicína přirozeně ani ponětí, protože toto zadržování vody (rakovina ledvinových sběrných kanálků) nemá s cukerným konfliktem vůbec nic společného.

Nyní vidíme, jak rozdílné symptomy platí za „typické“ pro diabetes, přičemž hypoglykémie vůbec neplatí za vlastní nemoc. („Vždyt se přece můžeme rychle najíst“)

Proto byly celé tzv. „diabetické výzkumy“ planý neřád. A zůstanou neřádem tak dlouho, dokud budou ignorovány poznatky Germánské nové medicíny.

Diabetes u dětí

Diabetes u dětí je zrovna tak hojný jako hypoglykémie u dětí. To druhé nikdo nepovažuje za zlé (děti platí za „mlsné“).

Konflikty jsou stejné jako u dospělých:

Konflikt „strach-odpor“ a konflikt ze „vzpírání se něčemu“.

Proč ale cukrovka u dětí a mladistvých platí za neléčitelnou, spočívá v tom, že se dospělí mohou lépe vyhnout zajetým kolejím nežli dítě.

Dospělý si může říct: „...to se mi oškliví, k tomu mám odpor, to už dělat nebudu“. Dítěte se ale nikdo neptá a je stále posazováno do stejné koleje: („ach, tak nedělej takové divadlo..“).

Terapie cukrovky:

Samozřejmě platí: vyhledat konflikt či mechanismus konfliktu („Bohové postavili diagnózu před terapii“), aby se konflikt vyřešil nebo aby se mohlo vybočit ze zajetých kolejí.

V zásadě platí: Každá cukrovka je tímto způsobem léčitelná.

Podle doby trvání předchozího konfliktu se upraví výška hodnoty glukózy krevního séra. Přitom není žádné neštěstí, pokud např. hodnota cukru v krvi na lačno zůstane u 130 mg. S tím může žít každý.

Abychom určili správnou terapii se smysluplným užíváním inzulínu, musíme vědět, že ve sporných případech je příliš mnoho inzulínu mnohem nebezpečnější (hypoglykemický šok, tu a tam se smrtelnými následky!!) než nedostatek inzulínu. Ba i při 500 mg % hodnoty glukózy v séru se normálně nic nepřihodí.

Samozřejmě se musí terén nejprve pečlivě prozkoumat ohledně konfliktní situace, stavu krevního séra, užívání antikoncepčních pilulek atd., abychom zabránili překvapením. Stejně samozřejmé je také, že se uváží i možnost recidivy konfliktu, protože nežijeme ve vzduchoprázdném prostoru. Obzvláště terapeut nesmí poklesnout na mysli, pokud se pacientovi po zevrubně důkladném popsání konfliktu hodnota cukru zvýší, místo aby klesla, protože sám rozhovor často působí jako silná recidiva.

Jako všude v Germánské nové medicíně nejde o to, abychom objevili nějaký trik, který pak zdánlivě „každý diabetes odstraní“. To je nesmysl. Zde se snažíme o schopnost vcítit se a o zdravé porozumění člověku, a k tomu spolupracujeme i se členy rodiny, kteří připadají v úvahu.

Vyvarujme se toho, chtít si hrát na myšlenkovou policii. Nesmíme zneužít důvěru pacienta. To, že přitom existují meze, ví každý terapeut velmi dobře. Pokud pacient zjistí, že jde o mistra po odborné i lidské stránce, projeví vůči mistrovi (jenž by podle mne měl být nezištný) nutnou důvěru.

K řemeslnému vybavení pro dočasné tzv. nastavení diabetu přistupují podle Germánské nové medicíny ještě další nástroje, jimiž lze cukrovku symptomaticky odbourat, např. u levoruké mladé ženy pomocí cíleného podávání hormonů (antikoncepčních pilulek). Tím ale může nastat nedostatek cukru (hypoglykémie), kterou však lze případně dobře zvládnout pomocí častějšího přísunu potravy.

Nezapomeňte, že to vše je pouze dočasný pomocný prostředek, dokud se nevyřeší příčina diabetu.

„Znalost řemesla“: starý inzulín, depotní inzulín, chlebové jednotky (Broteinheiten), odbourání cukru v krvi pomocí pohybu, se samozřejmě předpokládá. Tato symptomatická terapie je ale v Germánské nové medicíně jen přechodná, protože na konci se obyčejně diabetes vytratí.

I když mi moji bývalí kolegové aprobaci odebrali (kvůli mému zřeknutí se a neobrácení se ke školské medicíně) a 2x jsem byl zavřený ve vězení kvůli mému objevu – každý bude muset tyto skutečnosti v budoucnosti respektovat – ať už chce nebo nechce – protože jsou jednoduše dokazatelné.

Přeložila Jitka Valentová a Namu